Nejdříve si musíme uvědomit, že pes bude chtít opakovat cviky, které jsou odměněny nějakým pamlskem nebo pohlazením.
Znamená to tedy, když se budeme snažit psa učit povely a za neprovedení správnosti jej uhodíme nebo zvýšíme hlas, tak se pes může zaseknout.
Obsah článku
Základní vědomostí je, že pes, na rozdíl od lidí, neumí přemýšlet, tudíž si není vědom následků, které můžou nastat.
K učení je nejideálnější doba mezi pátým a dvanáctým týdnem života, je to takzvané období vytváření krátkých paměťových stop. V této době by měla vznikat příprava na případný pokročilejší trénink.
Do určité míry mají psi vrozené chování, je to například ovlivněno plemenem. Pokud nebudeme brát v potaz vrozené chování a nebudeme se jej snažit nahradit a asocializovat, může pes toto chování ventilovat špatným směrem.
Například: Borderkolie má silný pastevecký instikt a její oči sledují pohyb. Pokud nemá dostatek správného pohybu, může se stát, že bude pronásledovat běžce nebo cyklisty a tomu se dá zdárně předejít třeba míčkem, který bude jako „živý“.
Ovšem vrozené chování nelze odstranit. Lze jej pouze zmírnit nebo pozměnit.
Tón hlasu
Slova samy o sobě nemají pro psy význam. Důležité je, jakým tónem promlouváme k němu. Klidně stačí jedno nebo dvouslabičné zvuky, abychom přilákali pozornost psa. Pokud učíte psa novému cviku, nepoužívejte tudíž žádné dlouhé proslovy, ale stačí jedno slovo na pochvalu a jedno na zákaz. (hodný-fuj)
Odměna
Pokud budeme pravidelně cvičit, pes bude vědět, že když správně vykoná cvik, tak bude následovat odměna. Ať už v podobě pamlsku nebo pomazlení či pohlazení. A toho se bude snažit dosáhnout. Když například dáme psovi povel „sedni“ a on to ihned provede, bude následovat okamžitá odměna, tak si pes tento návyk osvojí. Častým opakováním si tuto paměťovou stopu osvojí a bude se pořád zlepšovat.
Trest
Funguje na stejném principu jako odměna. Je mnoho způsobů, jak psovi ukázat, že tohle nesmí. Nejzákladnějším je slovo „ne“, které je vysloveno s důrazem, popřípadě slovo „fuj“, „nesmíš“ atd. V tu chvíli bychom měli držet psa buď za obojek nebo za volnou kůži na krku.
Například: Když vás při hraní kousne nechtěně do ruky, okamžitě chytnete psa, řeknete důrazně ne a chvilku se mu budete dívat do očí. Tohle psi nemají rádi a pokud to budete provádět pravidelně, pes pochopí, že mu vaše chování za to nestojí.
Důležité je správné načasování. Pokud chcete, aby tyto odměna nebo trest měli účinek, je nutné, aby po vykonání cviku získal odměnu či trest do dvou vteřin. Poté už je to zbytečné, protože pes si to nespojí s tím daným okamžikem.
Příklad: Když budete v parku a voláte na psa, který se ovšem nedostaví ihned a doběhne třeba za chvilku, tak vy jej plácnete za to, že nepřišel hned. Pes si to ale spojí s tím, že dostal, jelikož k vám došel. A to je špatně!
Dalším, velmi účinným prostředkem výchovy je ignorování.
Pokud si pes vyžaduje ať už štěkáním, kňučením nebo vyskakováním vaší pozornosti, musíte jej ignorovat. V momentě, kdy udělá správnou věc, třeba přestane skákat a sedne se a čeká, až se na něj podíváte, v tu chvíli je důležité ho pochválit, pohladit či mu dát pamlsek. Pokud opět začne vyskakovat, na vás je opět ignorovat.
Jsou to vše v zásadě jednoduché pravidla, kterými když se budete řídit, budete mít doma poslušného psa.