Epilepsie u psa

Epilepsie u psa, toto známé a velmi nepříjemné onemocnění může být i život ohrožující. Včasná diagnóza a léky však vašemu psovi značně prodlouží a zpříjemní život.

Epilepsie u psa
Epilepsie můžeme být pro vašeho mazlíčka velmi nebezpečná


Rasy trpící epilepsií

Epilepsie se charakterizuje jako dlouhodobá neurologická porucha. Postihuje psy všeho věku i plemen, přestože některé rasy k ní mají větší predispozice (německý ovčák, vlkodav, jezevčík, kokršpaněl a další).

Trpí jí zhruba 3 – 5 % všech psů a není tolik odlišná od lidské formy. Stejně jako u lidí, nejde vyléčit a podávají se tak doživotně léky na zklidnění. Postižené zvíře taky musí být trvale pod dohledem veterinárního lékaře.

Příčiny vzniku

Rozlišuje se epilepsie vrozená a symptomatická. S vrozenou neboli geneticky danou, se pes už narodí. Tato predispozice byla prokázána u vlkodavů, kolií a bíglů. Tito jedinci se pak musí vyřadit z chovu, aby onemocnění nepředávali dále. Symptomatická epilepsie má naopak širokou škálu příčin, které vedly k poškození mozku a vyvolání nemoci.

Mezi nejčastější patří komplikace při porodu, mozkové nádory, úrazy a nehody, jako například topení, škrcení, otrava, úder do hlavy, či pád z výšky. Byly zaznamenány také případy způsobené deficitem vitamínů skupiny B, špatným dávkováním léků, nízkou hladinou cukru v krvi (hypoglykemií), poškozením ledvin a jater nebo infekčním onemocněním (vzteklina, psinka, tetanus).

Projevy

Epilepsie může často začínat bez povšimnutí, drobné záškuby bez ztráty vědomí, chvilkové „změny nálad“ – krátkodobá agresivita nebo naopak malátnost, náhlé epizody halucinací, hysterie. Pes se může chovat zvláštně i několik dní před záchvatem, těsně před ním hledat klidné místo o samotě, ve tmě, točit se dokola.

Typickým projevem jsou epileptické záchvaty. Jsou způsobeny zvýšeným drážděním nervové soustavy elektrickými impulsy, které jsou v mozku běžné, ale pouze do určité míry. Zvíře má při záchvatu silné křeče různé intenzity, například strnule stojí a třese hlavou, nebo leží na zemi a nekontrolovatelně se třese.

Nedokáže se kontrolovat, často hodně sliní, nereaguje na oslovení, může na chvíli úplně ztratit vědomí. Celý proces může být doprovázen hlasovými projevy psa. Je taky běžné, že pes během něj nebo bezprostředně po něm upustí moč, výkaly, nebo se pozvrací. Je běžné i poranění jazyka kvůli cvakání zubů.

Při záchvatu se vlivem třesení svalů také zvyšuje tělesná teplota. Běžná teplota u psa je 37,5-39 °C, za nebezpečnou se považuje nad 40 °C. Ideální je, pokud zvládnete zvířeti během záchvatu teplotu změřit– zavést olejem namazaný teploměr zhruba 3 cm do konečníku. Nikdy však násilím, pokud to přes křeče celého těla zrovna nejde.

Při teplotě nad 40 °C urychleně kontaktujte veterináře, může za vámi přijet a podat zvířeti injekci ke zmírnění nebo zastavení křečí. Nad 42 °C je možné selhání životních funkcí, jde tak o život ohrožující stav.

Po záchvatu se zvířata vždy nějakou dobu zotavují, často bývají unavená, dezorientovaná, hladová a žíznivá. Vždy pak následuje období klidu, kdy se křeče nevyskytují, může trvat dny i měsíce.

V ideálním případě může afekt trvat pouze chvíli, v horším případě nebere konce a je potřeba volat veterináře (po déle jak 5 minutách). S přibývajícím věkem se mohou prodlužovat, zhoršovat a nabývat na síle, je to však individuální. Pokud bude pes pravidelně užívat léky, bude záchvatů minimum. Často se objevují po nějakém silnějším smyslovém vjemu – po jídle, po probuzení, po zvýšené fyzické námaze nebo po silnějších emočních prožitcích (radost, strach). Je proto důležité tyto spouštěče sledovat a pokud je to možné, vyvarovat se jim.

Co dělat?

Psa při záchvatu vždy hlídejte, nenechávejte ho samotného a mějte přehled o tom, jak dlouho proces trvá. Pes má v tu chvíli narušené vědomí a často cvaká čelistmi, a tak vás může nechtěně pokousat. Proto zvíře během afektu nikdy nedržte, pro vlastní bezpečnost. Měli byste zajistit okolí tak, aby kolem něj bylo co nejméně lidí a zvířat a aby si neublížil (nepraštil se do nábytku, neobmotal si kolem krku vodítko).

Pokud to půjde, je dobré dát pod zvíře např. deku, která absorbuje nárazy do podlahy, a zakrýt mu hlavu. Nikdy nesmíte trestat psa za to, co se stalo během záchvatu. Nemůže za to a často si ho ani celý nepamatuje. Vždy poté vezměte zvíře na kontrolu k veterináři.

Vyšetření, diagnostika a léčba

Při diagnostice často pomůže vámi natočené video psa při záchvatu – i když to zní zvláštně a nikdo z nás hned nemyslí na to, natáčet trpícího mazlíčka. Je potřeba zjistit příčinu epilepsie, proto veterinář odebere zvířeti krev na rozbor a provede dle svého uvážení několik dalších vyšetření, jako je rozbor mozkomíšního moku, rentgen, CT (počítačová tomografie) nebo MRI (magnetická rezonance).

Lékař poté rozhodne, jaké léky jsou pro psa nejvhodnější (podle četnosti a síly záchvatů a celkového zdravotního stavu) a podrobně vás o nich informuje. Onemocnění je neléčitelné, ale vždy budete mít doma léky na zastavení nebo zmírnění křečí, když se nějaké objeví. Bývají ve formě čípků, aby šly bezpečně podat i během záchvatu.

Pokud máte podezření na epilepsii, nebo se váš mazlíček poslední dobou chová zvláštně, nebojte se vzít jej k veterináři. Raději planý poplach než pozdní řešení.<

Ohodnoťte prosím

Podívejte se také na:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Send this to a friend